Z českých luhů a hájů, čtvrtá symfonická báseň cyklu Má vlast, byla už psána v myslivně v Jabkenicích, kam se Smetana s rodinou přestěhoval z Prahy k dceři Žofii, provdané za lesmistra Schwarze. Skladba byla dokončena 18. října 1875, nad její kompozicí se však skladatel zamýšlel již před prací na Šárce, o čemž svědčí jeho dopis z prosince 1874, že chce psát třetí báseň „as takovou, která kreslí český život v písni a tanci“.
V Jabkenicích na něj zřejmě příroda, kterou vášnivě miloval, působila jako balzám, proto je možné, že nová symfonická báseň byla značně inspirována tímto novým prostředím. Smetana však do ní vtělil nejen přírodu, ale přímo i obecnou oslavu Čech a českého lidu.

Skladbu můžeme chápat, tak jako bychom sestupovali z krajinného vrcholu lesem do údolí a do vsi. Hymnický proud hudby hned na začátku básně může představovat obraz širokého výhledu do úrodné labské nížiny. Po jeho ztišení se ozve prostá dívčí píseň, podobně jako ve Vltavě poukazující na svazek přírody s člověkem. Poté se ocitáme v lese a ve složité hře smyčců a dřev vnímáme jeho šero a ptačí zpěv. Z lesa vyjdeme do polí a ovládne nás další hymnický motiv přírody. Ten je v nejnadšenějším okamžiku přerušen obžínkovou polkou lidu, která postupně roztančí celý kraj. V závěru básně se pak prolínají motiv polky s hymnickým motivem i s dívčí písní.

---