Smyčcový kvartet č. 1 e moll „Z mého života“ je romantický smyčcový kvartet, který psal Smetana již jako neslyšící. Jde o skladatelovo osobní vyznání, ve kterém shrnul hlavní mezníky svého života. Skladba byla dokončena 29. prosince 1876.
Kvartet je řazen k nejgeniálnějším dílům světové komorní hudby.

Jedná se (ve světovém kontextu v té době netypicky) o dílo programní.

Tato věta má představovat volání osudu do života, náklonnost k umění i k romantice a velké toužení, ale už i předzvěst tragiky Smetanova ohluchnutí.
Věta začíná tvrdým úvodním akordem a po houslích, které rychlým střídáním dvou tónů znázorňují neúprosné plynutí času, se objevuje v hlasu violy „volání osudu“. Hlas violy je poté přerušen tvrdým akordem všech nástrojů. Následná hudba pak působí dojmem zápasu – jedná se o zobrazení uměleckého a životního postoje. Věta je v podstatě v sonátové formě.

Skladatelova vzpomínka na veselé mládí, především na zálibu v tanci. Věta je v trojdílné formě scherzové.

Tato věta je vzpomínkou na skladatelovu první ženu Kateřinu. Hudba je plná něhy a lásky, ale i tesknoty a žalu nad tragickým předčasným odchodem milované bytosti. Na formu věty lze nahlížet jako na sonátovou nebo jako na kombinaci sonátové a rondové.

Věta navazuje myšlenkovým obsahem na větu první, skladatel se zde vyznává již jako zralý umělec. Začíná velmi optimisticky, pak náhle přichází akord nepatřící do základní tóniny věty, následuje dlouhá pomlka a pak se nad tremolem druhých houslí a violy ozve až nepříjemný hvizd čtyřčárkovaného e (symbol počátku Smetanova ohluchnutí). Po této prudké změně následuje ještě několik taktů s retrospektivním pohledem do autorova života a tím kvartet smírně končí. Věta je opět sonátová.

Smyčcový kvartet "Z mého života" nebyl zpočátku příliš uznáván. Byly udávány důvody, že je příliš obtížný a má spíše symfonický charakter (problémem byly zřejmě např. nesnadně hratelné souzvuky ve 2. větě). Nakonec však 29. března 1879 došlo v Konviktu k prvnímu veřejnému provedení (už v roce 1878 proběhla soukromá premiéra, na violu hrál tehdy Antonín Dvořák). Brzy prorazilo dílo i do ciziny a jeho sláva rostla; u nás se o prosazení díla zasloužilo zvláště České kvarteto.

---