Symfonická báseň Valdštýnův tábor byla komponována během Smetanova pobytu ve Švédsku v letech 1858 – 1859. Valdštýnův tábor byl původně zamýšlen jako předehra k Schillerově trilogii o Albrechtovi z Valdštejna. Smetanova symfonická báseň nezachycuje ale z Schillerova dramatu téměř nic, její obsah je skladatelovou fantazií.

Koncepce Valdštýnova tábora je obdobná jako v ostatních „švédských“ symfonických básních Richard III. a Hakon Jarl – symfonický obraz je samostatný a především hudební.
Skladba líčí podvečer, noc a ráno ve vojenském táboře. Nejobsáhlejší částí básně je zobrazení podvečera s bujným životem v táboře. Do tance vojáků (už zde snaha o český národní sloh) se ozvou pozouny a tuby, těžkopádně karikující předešlý taneční motiv - představují kapucína kárajícího vojáky za hříšný život. Odpovědí je mu však ještě větší hýření. Nakonec vojáci usnou a tábor hlídají stráže – trojitý kánon v pizzicatech smyčců, přerušovaný dechy, znázorňuje chůzi vojáků a jejich pozorné naslouchání. Následuje budíček v podobě fanfár čtyř trubek a skladbu zakončuje efektní pochodová scéna, kdy se vojáci vydávají na další cestu.
Po formální stránce se skladba podobá jakési jednověté symfonii.
Valdštýnův tábor umožňuje orchestru plně předvést své umění – jak celku, tak i jednotlivým hráčům (především žesťům).