Symfonická báseň Hakon Jarl byla komponována během Smetanova pobytu ve Švédsku v letech 1860 – 1861. Skladatel viděl v cizině několikrát tragédii dánského dramatika A. G. Öhlenschlägera Hakon Jarl a rozhodl se námět zhudebnit jako symfonickou báseň. Jeho vlastní výklad básně byl následující:
Hakon vyhnal z Norska krále Olafa a zmocnil se vlády. Olaf hledá v cizině u souvěrců pomoc a Hakon zavádí mezitím v zemi znovu pohanství. Olaf vpadne zpět do Norska s vojskem, usiluje pomocí slibů o přízeň obyvatel a nakonec se mu podaří získat jejich důvěru a lid se obrátí proti Hakonovi. Ten uprchne do hor a tam ho zavraždí jeho vlastní druhové.
Smetana v podstatě pohlížel na Hakona jako na statečného hrdinu, což neodpovídá pojetí Öhlenschlägera. Skladatel se dal zřejmě vést vlastními představami. Sám přiznal, že ho zaujala „mohutnost reka samého“ (zde nacházíme podobnost s Daliborem); pokud by se jednalo jen o hrubého barbara, zájem o námět by zřejmě neprojevil.

Koncepce Hakona Jarla je obdobná jako v ostatních „švédských“ symfonických básních Richard III. a Valdštýnův tábor – symfonický obraz je samostatný a především hudební.
Symfonická báseň Hakon Jarl je komponována volnou fornou a dělí se na tři části. První část je opět trojdílná: nejprve se ozvou motivy křesťanů, kněží a Olafa; dále zazní nadšený motiv Hakonův a poté přijde zhuštěná repríza prvního dílu se současným motivem Olafa a křesťanů, který vyústí do chorálu kněží. Druhá část uvádí po zmíněné expozici střetnutí: nastupují křesťané, pak Hakon v hrdinném stylu a nakonec Olaf. Závěrečná část začíná chorálními intonacemi, jen letmo zmíní křesťany a Olafa a je zakončena působivou apoteózou Hakona (z té je poznat Smetanův obdiv k této postavě).
Způsob skladebné metody je zde podobně jako v Richardu III. velmi složitý, třebaže detaily mizí v celkové stavbě díla.

---