Bettinu polku psal Smetana během pobytu ve Švédsku na žádost své snoubenky (a poté druhé manželky) Betty Ferdinandiové. Dokončil ji 9. prosince 1859 a poslal ji z Göteborgu do Čech.

Ve skladbě zaznívá jak scherzo laškovné dedikace, tak v triu naopak dolcissimo milostného citu – tedy napůl žert a napůl vyznání.

Roku 1883 vytvořil skladatel druhou verzi této polky, ta se však nevžila.