Skladba existuje ve dvou verzích: Novější verze (vydaná 1962) má navíc 20 vstupních taktů, ve střední části je naopak stručnější a oproti verzi původní (Scherzo-etudě, vydané 1905) působí ucelenějším dojmem.
Dílo se vyvíjí od dvou myšlenek, které se střídají a prolínají. První je toccatově brilantní a zvukově jiskřivá, druhá naopak lyricky kantabilní a schumannovsky vášnivá. Závěr tvoří efektní akordické skoky a fortissimová bravura.
Skladba je znamenitá, ale technicky velmi náročná.