Hudební styl
Ve skladbách se spojuje půvabná lidová intonace s mistrovskou dikcí. Hlavní složkou je melodie, která je vůči harmonii samostatná a nezávislá, metricko-rytmická podstata tance ustupuje do pozadí. Třídílná normální forma zůstává, ale pravidelná periodicita je záměrně narušována. Bohatší je i harmonická složka.Polky v cyklu jsou navzájem dosti odlišné. První polka Fis dur je vynikající virtuózní kus - virtuozita, melodická vynalézavost, pohoda a vyváženost formy jsou zde v úplném souladu. Druhá polka f moll jako by vycházela z polyfonie; oproti polce první působí melancholicky a vášnivě. Třetí polka E dur je roztomile prostá a navozuje dojem dobré pohody.
Skladatel zde mohl být inspirován Chopinovými mazurkami a polonézami, ale způsob jeho zpracování je originální. Cyklus je už Smetanovým dílem zralým a typickým.