O kompozici tří sborů pro ženské hlasy požádal Smetanu koncem 70. let skladatel a sbormistr Ferdinand Heller. Smetana mu vyhověl, podle jeho přání také vytvořil sbory jako tříhlasé, i když sám chtěl čtyřhlasé. Ke skladbám připsal i klavírní doprovod, který se ovšem ztratil; sbory je ale možné provozovat i samostatně.

Tři sbory mají tyto názvy:
1. Má hvězda
2. Přiletěly vlaštovičky
3. Západ slunce

Ve sboru Má hvězda převzal Smetana – zřejmě bezděčně – v prvních taktech melodii z písně Christiana H. Rincka (Abend wird es wieder über Wald und Feld) a tu pak dále rozvinul po svém. Jedná se o tklivou píseň na hvězdu, kterou večer pozorujeme.
Sbor Přiletěly vlaštovičky působí jako živá polka – básník vítá jaro s příletem ptáčků a zazní jeho krátký povzdech, že ulétnou v širý svět jako jeho štěstí. I tak má ale celá skladba půvabný taneční ráz.
Poslední sbor Západ slunce přivádí na scénu schubertovského poutníka odněkud ze zimní cesty. Smetana zhudebnil Sládkovy verše (které mu zřejmě bolestně připomínaly jeho zhoršující se duševní stav) nečekaně vážně a náročně. Skladba je působivá i děsivá, vrchol je dramaticky vyhrocený jako projev deprese a strachu.

O veřejné provedení sborů se zasloužil Dr. Rudolf Thurn-Taxis, Smetanův přítel. Nejprve došlo 19. ledna 1879 při koncertní a taneční zábavě pěveckých spolků Vlastimily a Moravana k premiéře dvou snadnějších sborů Má hvězda a Přiletěly vlaštovičky, 25. března téhož roku pak zazněly všechny tři sbory společně.
Skladby jsou dnes vysoce ceněny.