Smyčcový kvartet č. 2 d moll


Žánr: Smyčcový kvartet
Datum vzniku: 1882 - 1883
První provedení: 3.1.1884 v Praze
Číslo v Berkovcově katalogu: 1:124
1. vydání / krit. edice: Praha, Bursík & Kohout 1889 (hlasy), Berlín, Nikolaus Simrock 1896 (partitura, hlasy), SVDBS XV, s. 135–156
Instrumentace: 2 housle, viola, violoncello
Délka: cca 19 minut



Účinkující v prvním provedení:

Ferdinand Lachner - I. housle
Julius Raušer - II. housle
Josef Krehan - viola
Alois Neruda - violoncello



Vznik díla
Smyčcový kvartet č. 2 d moll psal Smetana už v době, kdy jeho síly byly téměř vyčerpány. Skladatel chtěl zřejmě ve skladbě vyjádřit stav, ve kterém se ocitl. Dílo je v celé světové literatuře ojedinělé - jednak okolnostmi vzniku, jednak i svým tvarem a obsahem.

Hudební styl
Na formu díla mohly mít samozřejmě vliv i skladatelovy fyzické obtíže. Práce s tématy, řazení myšlenek, harmonie apod. jsou zde odlišné než ve Smetanově dřívější tvorbě. Typickým znakem partitury je stručnost, zkratkovitost a hutnost výrazu, rychlé proměny harmonie a metra a výrazné zestručnění hudebních ploch. Nicméně se jedná o dílo logické, osobité a velmi cenné - na skladbě je patrný dosud silný tvůrčí fond. Dílo postupuje v linii Čertovy stěny na cestě, kudy se bude ubírat další hudba; je vzorem pro další generace, mířící až k Janáčkovi.

První věta - Allegro d moll
Věta je prostoupena jakýmsi neklidem, který vyjadřuje první téma a který se během věty vrací. Druhé téma je teskné, ale vřelé. Třetí je ostře rytmizované a prolíná se do něj téma první. Celek má volnou formu, končí druhým tématem.

Druhá věta
Tato věta se blíží obvyklé formě, pracuje s polkovým půvabným, až laškovným tématem a jemnou melodií v Andante cantabile. Střídání obou těchto myšlenek připomíná rondovou formu.

Třetí věta - Allegro non più moderato, ma agitato e con fuoco
Tato část má velmi volnou formu. Větu zahájí všechny nástroje společně ve fortissimu - prostupuje nás opět neklid jako na začátku první věty. Neklid se ale pomalu zmírňuje a věta se začne pomalu rozvíjet s výrazem hluboké niternosti do polyfonního tvaru, ve kterém se objevují další myšlenky.

Čtvrtá věta - Presto d moll
Závěrečná věta má přímo navazovat na větu předchozí. Začíná opět unisonem všech nástrojů, poté přejde do druhého tématu, které připomíná pastýřský popěvek Raracha z Čertovy stěny. Ve střední části dojde k uklidnění. Poté zaslechneme opět sekvenci připomínající Raracha, vrátí se část s hlavním tématem a závěr je optimistický.

Osudy díla
Smyčcový kvartet d moll byl poprvé proveden 3. ledna 1884 v Konviktu. Dílo však velmi pravděpodobně nebylo tehdy kvůli svému novému, nevšednímu stylu přijato s pochopením, bylo spíše akceptováno s pietou vzhledem ke zdravotnímu stavu autora.
V dnešní době se však už kvartet prosadil a patří k často hraným Smetanovým skladbám.


Smetanova partitura Smyčcového kvartetu č. 2 d moll

Smetanova partitura Smyčcového kvartetu č. 2 d moll




počítadlo.abz.cz